Obhajoba

23.8. 21:00

Bree se ztěžka posadila do sešlého koženého křesla, které toho pamatovalo víc než leckterý dub. Bohužel podle toho i vypadalo - no a které starožitnictví vám vezme prakticky pouhé dřevo obalené shnilou kůží? Tupě zírala na plísní prolezlou stěnu před ní. Jeden den. Zavřela oči. Byl to přesně týden, co jí přišla obálka z ministerstva. Nejdříve si myslela, že je to jen nějaká další nesrovnalost co se týče jejích sociálních dávek, obálka byla naprosto k nerozeznání od jiných. Jenže tam bylo předvolání. K soudu. Ale ne kvůli dluhům, kvůli ní. Protože promrhala svůj život. Protože pokud se neobhájí, bude smazána. Protože jiná spermie, jejíž plod mohl vést plnohodnotnější život, nedostala šanci. A pokud se neobhájí, tak ji také dostane.

Nikdy, nikdy, nikdy jsem tu obálku neměla otevírat, přemítala Bree. Jenže každý ví, co se stane, když na dopis nezareagujete a nedostavíte se. Budete smazáni. Bez procesu. Zbývá jí jeden den a ona neví, co použít na svou obhajobu. Vždyť oni mají plné právo ji vymazat - ona svůj život promarnila!

Bývala hrozně naivní. V osmnácti se rozhodla, že uteče do Ameriky. Jenom další bláhová holka z Evropy, která si myslela, že na západě najde štěstí. Měla to tak perfektně nalajnované - na gymnáziu se snažila a měla samé jedničky, rodiče doktoři její cestu plně podporovali, i když měli o dceru samozřejmě strach. Chtěla nastoupit na školu, žádný Yale nebo Princeton, nějaká obyčejná by jí stačila. Chtěla být zubařkou - zubaři mají ve Státech spoustu peněz. A potom přišla ta zpráva - že rodiče měli nehodu, jsou mrtví. Odletěla zpátky domů, aby jim zajistila důstojný pohřeb. Ale svého snu se nevzdala - doma pobyla dva měsíce a na podzim odletěla zpátky do Ameriky. Zajistila si podnájem v malém bytě v New Yorku a podala přihlášku na nedalekou školu. Nebyla to první liga, ale dobrý průměr. Vzali ji a poskytli plné stipendium.

Ani ne po půl roce s tím sekla. Do dneška neví, co byl ten důvod, asi pouhopouhá lenost. Najednou ji nebavilo chodit na dlouhé a nudné přednášky. Proč - kariéru může rozjet i jinak... A teď je tady. Pětadvacet let. Číšnice v tom nejzaplivanějším bistru na světě. Plat, za který by se styděl i uklizeč záchodů. Má pronájem - byt jedna jedna v té nejšpinavější a nejnebezpečnější ulici. Neumí nic - není dobrá ve sportu, neumí kreslit ani hrát na nějaký nástroj, nevyniká v ničem. Možná, že jen... ne. Přijde k té nekompromisní porotě a řekne jim, že umí zpívat? To by je asi moc neobměkčilo.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

23.8. 21:00

Bree zkontrolovala svého pětiletého syna Jeremyho, zda spí, a potichu zavřela dveře jeho pokoje. Došla do prostorného, luxusně zařízeného obývacího pokoje a přitulila se k manželovi.

"Meredith ještě nedorazila?" zeptala se ho.
"Ne, ale znáš ji, přesnost rozhodně není její jméno," zasmál se Derek.
"To sice ne, ale chůva je to k nezaplacení, uznej. A ty její borůvkové koláčky," olízla se Bree.

Zvoní zvonek u dveří

"Meredith, vítejte, jen si odložte, my s Derekem hned odejdeme, snad nám ještě nezrušili rezervaci," usmála se Bree na poněkud rozložitou postarší černošku.
"Ale jistě, paní, omlouvám se, že jdu pozdě, ale ty autobusy vůbec nejezdí," posmutněla Meredith.
"Ale to máte říct, vždyť víte, že bychom vás kdykoliv vyzvedli," poznamenal Derek.
"Ach ano, ale to bych přece po takových významných lidech nemohla chtít... Ne, ne, to se nehodí, to by bylo nemístné," zrozpačitěla chůva.
"No, tak my půjdeme," přerušila trapné ticho Bree a vyšla s manželem z jejich nablýskané drahé vily na předměstí. Nasedli do nejnovějšího modelu Porsche a odjeli do jedné z nejvyhlášenějších restaurací v New Yorku.

Bree byla vynikající zubařka, se širokou a významnou klientelou. V osmnácti odešla z domova a našla si podnájem v New Yorku. Když jí umřeli rodiče, jela jim na pohřeb, ale svého snu se nevzdala. Vrátila se do New Yorku a získala plné stipendium na vcelku dobrou vysokou školu. Po dvou letech jí byla nabídnuta možnost dokončit studia na Princetonu, a Bree tu možnost přijala. Derek, se kterým se seznámila na Princetonu, byl vyhlášený chirurg. I když otěhotněla během studií, studium nepřerušila a co nejdříve po porodu si našla báječnou chůvu Meredith.

Breein život byl prostě pohádka. Tahle Bree svůj život nepromarnila.